úno, 1 2026
Co je vlastně yoni masáž, když není sexuální?
Yoni masáž se často špatně pochopí. Mnoho lidí si představí něco erotického, ale to není pravda. Slovo yoni pochází ze sanskrtu a znamená svatý prostor, zdroj života. V tantrické praxi se tím myslí ženské pohlavní orgány - vulva a vagína - ale ne jako objekt vzrušení, ale jako část těla, která může uchovávat staré bolesti, strachy a napětí. Cílem masáže není orgasmus. Cílem je uvolnit energii, která je tam zablokovaná - často kvůli traumatu, násilí, strachu nebo jen dlouhodobému zanedbávání vlastního těla.
Profesionální terapeutka nevstupuje do vašeho těla. Ona se dotýká pouze povrchu - jemně, pomalu, s pozorností. Používá ruce, teplé kameny, vůně, dýchání a klid. Některé body na vnitřních stěnách vagíny mohou být citlivé, ale ne proto, že by to mělo být vzrušující. Protože tam může být zaznamenaná bolest z minulosti. A když se ta bolest uvolní, může přijít slzy, smích, nebo ticho - a to je v pořádku.
Proč je hranice důležitější než samotná masáž?
Ve všech masážích je důležité, aby klient cítil bezpečí. U yoni masáže je to ale životně důležité. Když jste někdy zažili násilí, nechtěný sex, nebo jen stále pocit, že vaše tělo nepatří vám, pak se dotek může ozývat jako hrozba. Ať už jste si to přiznali nebo ne. Terapeutka nemůže vědět, co vás trápí - jen pokud jí to řeknete.
Neexistuje žádný „správný“ způsob, jak se k masáži připravit. Někdo si ponechá prádlo. Někdo je nahá. Někdo si přinese vlastní ručník. To je všechno v pořádku. Právě proto, že to je vaše hranice. A pokud se vám něco nezdá - třeba tlak, teplota, slova, které terapeutka řekne - můžete to říct. Hned. Bez odůvodnění. Bez omluvy.
Je to jako když řeknete „ne“ k návrhu na večeři, která vás nezajímá. Jenže tady jde o vaše tělo. A vaše tělo má právo říct „ne“ i když se to zdá „rituální“.
Jak se hranice stanovují před masáží?
Skutečně seriózní studio vás nevyzve hned na začátku, abyste se zahřáli a „se vším souhlasili“. Vždycky začnou rozhovorem. Dlouhým. Bez času. Bez tlaku.
První věc, kterou vás budou ptát: „Co vás dnes napadá, když se představíte, že někdo dotýká vašeho těla?“
Neexistuje špatná odpověď. Můžete říct: „Nechci, aby mě dotýkali vůbec.“ Můžete říct: „Chci, aby mě dotýkali jen na pažích.“ Můžete říct: „Nechci, aby mi říkala, co mám cítit.“ Všechno je v pořádku. Většina studií má dokonce formulář - anonymní - kde můžete napsat všechno, co se bojíte říct nahlas. A ten formulář je váš. Nikdo ho nevidí, dokud ho nechcete. A pokud ho změníte v poslední chvíli - také je to v pořádku.
Terapeutka vám pak vysvětlí, jak bude probíhat sezení. Kde budete, co bude používat, jak dlouho bude trvat. A pak vás zeptá: „Co je pro vás největší hranice? Co byste nechtěla, aby se stalo?“
Neříkejte „nic“, jen proto, že se bojíte, že to zní „příliš“. Řekněte to, co je pravda. Protože to, co řeknete teď, je to, co vás ochrání později.
Jak říct „ne“ během masáže, když se cítíte ztracená?
Je to normální - i když jste všechno předem řekli, může se stát, že během masáže se něco změní. Tělo může přijít do stavu, kdy se vám chce plakat. Nebo se vám chce zavřít. Nebo vás překvapí, že se vám chce zasmát. A nebo se vám prostě nechce, aby vás někdo dotýkal.
Neexistuje žádný „správný“ způsob, jak říct „ne“. Některé ženy říkají „stop“. Některé zvednou ruku. Některé se jen zatváří. A některé řeknou: „Tady to nechci.“
Profesionální terapeutka neřekne: „To je součást rituálu.“ Neřekne: „To je pro vás dobré.“ Neřekne: „Nechte to tělo přijít.“
Ona řekne: „Dobře. Zastavíme.“ A pak se zeptá: „Co byste potřebovala teď?“
Nebo prostě přestane. A nechá vás v klidu. Ať už jste v koutě, nebo na zemi, nebo v křesle. Nechá vás tam. A nebude vás nutit, abyste se „vrátili“.
Nezapomeňte: „ne“ není selhání. Je to jasný signál. A terapeutka, která ho respektuje, je ta, která vás opravdu chrání.
Jak rozpoznat seriózní studio od podvodníka?
Na internetu je spousta nabídek. Některé říkají „tantrická masáž“ a mají v ceně „intimní doteky“. To není tantrická masáž. To je erotická služba. A není to jen špatné - je to nebezpečné.
Ukazuje se, že 35 % nabídek v Česku je podvodem. To je zhruba každá třetí. Jak to poznat?
- 1. Úvodní rozhovor: Pokud vás terapeutka nechce poznat, nechce vás slyšet, nechce vás vyslechnout - běžte pryč. Seriózní terapeutka se na vás podívá jako na člověka, ne na zákazníka.
- 2. Prostor: Je čistý? Je klidný? Je tam světlo, které neoslepuje? Je tam teplá voda? Pokud je to jako lékárna nebo salón na nákupním centru - nechte to být.
- 3. Hranice: Pokud vám nikdo neřekne, že můžete říct „ne“ kdykoli, nebo pokud to řekne, ale nezakládá na tom celou sezení - běžte pryč.
- 4. Ceny: Seriózní masáž trvá 90-120 minut. Cena je 2500-4500 Kč. Pokud je to za 1500 Kč a jen 45 minut - není to o masáži. Je to o něčem jiném.
- 5. Vzdělání: Vyzkoušejte si, jestli terapeutka má certifikát. Ne nějaký „tantrický“ certifikát z YouTube, ale z akreditované školy - například z Masážní asociace ČR nebo z Evropské asociace holistické medicíny. Pokud neví, odkud má certifikát - nechte to být.
Co se stane, když se hranice nerespektují?
Podle studie Masážní asociace ČR z roku 2022: 87 % klientek, které jasně stanovily hranice, řeklo, že masáž jim pomohla. Zatímco jen 42 % těch, které hranice nevyjádřily - nebo je někdo ignoroval - řeklo, že se cítily zraněné.
Psychoterapeutka Mgr. Eva Horáková upozorňuje: „Bez správného psychologického doprovodu může yoni masáž u klientek s traumatem vyvolat silné emoční reakce, které nejsou vždy řízené profesionálem.“
Tedy: když se něco otevře - a není tam někdo, kdo to dokáže vyslechnout - může to zůstat otevřené. A to je hrozba. Ne pomoc.
Je to jako když vám někdo odstraní zub bez anestezie a pak řekne: „To bylo pro vás dobré.“
Co je za hranicí „ano“?
Říct „ne“ je důležité. Ale říct „ano“ také. A to nejen slovy. Ale tělem.
Yoni masáž není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je o tom, abyste se znovu naučili poslouchat sebe. Když se vám tělo začne uvolňovat, když se začne dýchat hlouběji, když se vám v koutě očí objeví slzy - to není „něco špatného“. To je „ano“.
ZIARA píše: „YONI je šťavnatost. Je to vstup do plně prožívaného života v každé buňce našeho těla. A zároveň jsou to i naše zdravé hranice. Rozlišení mezi jasným ano a jasným ne.“
Říct „ano“ znamená: „Tady jsem. Tady jsem v těle. Tady jsem bez strachu.“
A to je největší výsledek. Ne orgasmus. Ne „vyléčení“. Ale přítomnost. Vlastní. Vlastním tělem. Vlastním „ano“.
Co dělat, když jste už někdy zažili špatnou zkušenost?
Je to v pořádku, když jste jednou přišly do studia, řekly „ne“, a terapeutka to ignorovala. Je to v pořádku, když jste se cítila jako věc. Je to v pořádku, že jste se potom vyhýbaly všemu, co se týká těla.
Nejste „zničená“. Jste přeživší.
Než se znovu vrátíte, nechte si čas. Napište si, co vás v minulosti zranilo. Co byste chtěla, aby se teď jinak dělo. A pak hledejte studio, které vám řekne: „Necháme vás, až budete připravena.“
Nikdo vás nemůže přimět k tomu, abyste se „vzpamatovala“. Ale někdo vás může přivést k tomu, abyste si řekli: „Já si zasloužím, abych byla bezpečná.“